.jpg?ph=0bcc69b6a3)
Občanský soudní řád
PŘEDSEDA VLÁDY
vyhlašuje
úplné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 36/1967 Sb.,
zákonem č. 158/1969 Sb., zákonem č. 49/1973 Sb.,
zákonem č. 20/1975 Sb., zákonem č. 133/1982 Sb.,
zákonem č. 180/1990 Sb., zákonem č. 328/1991 Sb.,
zákonem č. 519/1991 Sb., zákonem č. 263/1992 Sb.,
zákonem č. 24/1993 Sb., zákonem č. 171/1993 Sb.,
zákonem č. 117/1994 Sb., zákonem č. 152/1994 Sb.,
zákonem č. 216/1994 Sb., zákonem č. 84/1995 Sb.,
zákonem č. 118/1995 Sb., zákonem č. 160/1995 Sb.,
zákonem č. 238/1995 Sb., zákonem č. 247/1995 Sb.,
nálezem Ústavního soudu uveřejněným pod č. 31/1996 Sb.,
zákonem č. 142/1996 Sb., nálezem Ústavního soudu
uveřejněným pod č. 269/1996 Sb., zákonem č. 202/1997 Sb.,
zákonem č. 227/1997 Sb., zákonem č. 15/1998 Sb.,
zákonem č. 91/1998 Sb., zákonem č. 165/1998 Sb.,
zákonem č. 326/1999 Sb., zákonem č. 360/1999 Sb.,
nálezem Ústavního soudu uveřejněným pod č. 2/2000 Sb.,
zákonem č. 27/2000 Sb., zákonem č. 30/2000 Sb.,
zákonem č. 46/2000 Sb., zákonem č. 105/2000 Sb.,
zákonem č. 130/2000 Sb., zákonem č. 155/2000 Sb.,
zákonem č. 204/2000 Sb., zákonem č. 220/2000 Sb.,
zákonem č. 227/2000 Sb., zákonem č. 367/2000 Sb.
a zákonem č. 370/2000 Sb.
ve znění pozdějších změn provedených
zákonem č. 120/2001 Sb., zákonem č. 137/2001 Sb.,
zákonem č. 231/2001 Sb., zákonem č. 271/2001 Sb.,
zákonem č. 451/2001 Sb., zákonem č. 491/2001 Sb.,
zákonem č. 501/2001 Sb., zákonem č. 317/2001 Sb.,
zákonem č. 202/2002 Sb., zákonem č. 226/2002 Sb.,
nálezem Ústavního soudu č. 276/2001 Sb.,
zákonem č. 151/2002 Sb., zákonem č. 320/2002 Sb.,
zákonem č. 88/2003 Sb., zákonem č. 120/2004 Sb.,
nálezem Ústavního soudu č. 153/2004 Sb.,
zákonem č. 237/2004 Sb., zákonem č. 257/2004 Sb.,
zákonem č. 340/2004 Sb., zákonem č. 436/2004 Sb.,
zákonem č. 555/2004 Sb., zákonem č. 628/2004 Sb.,
zákonem č. 554/2004 Sb., zákonem č. 59/2005 Sb.,
zákonem č. 170/2005 Sb., zákonem č. 216/2005 Sb.,
zákonem č. 205/2005 Sb., zákonem č. 342/2005 Sb.,
zákonem č. 377/2005 Sb., zákonem č. 383/2005 Sb.,
zákonem č. 501/2004 Sb., zákonem č. 413/2005 Sb.,
zákonem č. 56/2006 Sb., zákonem č. 79/2006 Sb.,
zákonem č. 57/2006 Sb., zákonem č. 79/2006 Sb.,
zákonem č. 113/2006 Sb., zákonem č. 133/2006 Sb.,
zákonem č. 216/2006 Sb. zákonem č. 233/2006 Sb.,
zákonem č. 115/2006 Sb., zákonem č. 134/2006 Sb.,
zákonem č. 308/2006 Sb., zákonem č. 315/2006 Sb.,
zákonem č. 112/2006 Sb., zákonem č. 135/2006 Sb.,
zákonem č. 264/2006 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb.,
zákonem č. 104/2008 Sb., zákonem č. 123/2008 Sb.,
zákonem č. 126/2008 Sb., zákonem č. 259/2008 Sb.,
zákonem č. 295/2008 Sb., zákonem č. 384/2008 Sb.,
zákonem č. 129/2008 Sb., zákonem č. 189/2008 Sb.,
zákonem č. 274/2008 Sb., zákonem č. 305/2008 Sb.,
zákonem č. 7/2009 Sb., zákonem č. 218/2009 Sb.,
zákonem č. 198/2009 Sb., zákonem č. 285/2009 Sb.,
zákonem č. 286/2009 Sb., zákonem č. 420/2009 Sb.,
zákonem č. 227/2009 Sb., zákonem č. 281/2009 Sb.,
zákonem č. 347/2010 Sb., zákonem č. 409/2010 Sb.,
zákonem č. 69/2011 Sb., zákonem č. 48/2010 Sb.
a zákonem č. 139/2011 Sb.
OBČANSKÝ SOUDNÍ ŘÁD
Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Občanské soudní řízení je jednou ze záruk zákonnosti a slouží jejímu upevňování a rozvíjení. Každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.
Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.
V řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny.
§7 (1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
§7 (2) Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona.
§7 (3) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.
§7 (4) Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní zákon.[96]
Má-li být před řízením u soudu provedeno řízení u jiného orgánu, mohou soudy jednat jen tehdy, nebyla-li věc v takovém řízení s konečnou platností vyřešena.
§9 (1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
§9 (2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích,
b) ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona,[40] o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona,
c) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky důchodového pojištění a důchodového zabezpečení poskytnuté neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky,
d) ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce nemocenského pojištění vyplacené neprávem nebo ve vyšší částce a ve sporech o vzájemném vypořádání regresní náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského pojištění,
e) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,
f) ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle §18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,
g) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky,
h) ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní smlouvy,
i) v řízení proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání podle zvláštního zákona,[1a]
j) ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce státní sociální podpory a dávce pomoci v hmotné nouzi poskytnuté neprávem nebo ve vyšší částce mezi oprávněnou osobou a osobou společně posuzovanou nebo mezi oprávněnou osobou a právnickými nebo fyzickými osobami uvedenými ve zvláštním právním předpise.[1b]
§9 (3) Krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně
a) ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností, nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek,
b) ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první, druhé a čtvrté obchodního zákoníku[41] a o zrušení evropské společnosti a evropské družstevní společnosti s likvidací za podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství a zvláštním zákonem vydaným k jeho provedení,
c) ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním obchodních společností, družstev, obecně prospěšných společností, nadací a nadačních fondů,
d) v řízení o zrušení obecně prospěšné společnosti a její likvidaci a o jmenování jejího likvidátora,[42]
e) v řízení o zrušení nadace nebo nadačního fondu a jejich likvidaci, o jmenování likvidátora nadace nebo nadačního fondu a o jmenování nových členů správní rady nadace nebo nadačního fondu,[43]
f) v řízení o zrušení státního podniku a o jmenování a odvolání jeho likvidátora,[44]
g) ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy z nabídky převzetí nebo z nesplnění nabídkové povinnosti, o vztahy z výkupu účastnických cenných papírů, o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b),
h) ve sporech mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich statutárními orgány, likvidátory nebo jinými orgány a ve sporech mezi společníky (členy) a statutárními orgány, likvidátory či jinými orgány, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce těchto orgánů,
i) ve sporech z právních vztahů mezi podnikatelem, obecně prospěšnou společností, nadací nebo nadačním fondem a insolvenčním správcem majetku patřícího do jejich majetkové podstaty, popřípadě nuceným správcem, který jim byl ustanoven,
j) ve sporech z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem,
k) ve věcech ochrany hospodářské soutěže,[45]
l) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním[46] a z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství,[47]
m) ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby,[48]
n) ve sporech z práv k obchodní firmě,[49]
o) ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví,
p) ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu,
q) ve sporech z obchodů na komoditní burze,
r) ve sporech mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, s výjimkou sporů
1. ze smluv o úvěru,[50] o běžném účtu[51] a o vkladovém účtu[52] a z jejich zajištění; ustanovení písmena p) tím není dotčeno,
2. o náhradu škody a o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti se smlouvami uvedenými pod bodem 1 a jejich zajištění,
3. o určení vlastnictví k nemovitostem a o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem,
4. o práva k cizím věcem,[53]
5. týkajících se nájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor,
6. o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
s) ve věcech kapitálového trhu,
t) v řízení o neplatnosti smlouvy nebo dohody evropské společnosti, k jejímuž uzavření se vyžaduje podle zvláštního právního předpisu[53a] předchozí schválení správní radou,
u) ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých,
v) v řízení o zrušení veřejné výzkumné instituce a její likvidaci a o jmenování a odvolání jejího likvidátora[53b],
w) řízení ve věci přeměn obchodních společností a družstev podle zvláštního právního předpisu[53c].
§9 (4) Krajské soudy dále rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech[53c].
§9 (5) Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
K projednání žaloby podle §91a jsou příslušné v prvním stupni okresní nebo krajské soudy podle toho, u kterého z těchto soudů probíhá v prvním stupni řízení o věci nebo právu, na něž si žalobce činí nárok.
§10 (1) Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů.
§10 (2) O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně rozhoduje vrchní soud.
O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.
§11 (1) Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
§11 (2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u kteréhokoli z nich.
§11 (3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
§12 (1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
§12 (2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
§12 (3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
§14 (1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
§14 (3) Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali.
§14 (4) Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
§15 (1) Jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
§15 (2) Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle §14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v §16 odst. 1.
§15a (1) Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
§15a (2) Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího) uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).
§15a (3) V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
§15b (1) K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
§15b (2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.
§15b (3) Ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem Nejvyššího soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.
§16 (1) O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
§16 (2) Opožděně podanou námitku (§15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1 odmítne.
§16 (3) Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího) provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.
§16a (1) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §12 odst. 1.
§16a (2) Bylo-li rozhodnutí odvolacím nebo dovolacím soudem anebo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno proto, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (přísedící), nebo nařídil-li odvolací nebo dovolací soud, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), postupuje se obdobně podle odstavce 1.
Usnesení nadřízeného soudu podle §16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud a pro účastníky řízení; ustanovení §205 odst. 2 písm. a), §219a odst. 1 písm. a), §229 odst. 1 písm. e) a §242 odst. 3 věta druhá tím nejsou dotčena.
O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož i znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení §14 odst. 1, §15, §15a odst. 1 a 3 a §16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho usnesení není přípustný opravný prostředek.
§17a (1) O vyloučení notáře z úkonů soudního komisaře rozhoduje soud, který notáře provedením úkonů soudního komisaře pověřil; ustanovení §14 až 16a platí přiměřeně. Proti jeho usnesení není přípustný opravný prostředek.
§17a (2) O vyloučení notářských koncipientů, notářských kandidátů nebo jiných zaměstnanců notáře rozhoduje soud, který pověřil notáře provedením úkonů soudního komisaře; postupuje přitom obdobně podle§17.
§18 (1) Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.
§18 (2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob[54].
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
§20 (1) Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
§20 (2) Přiznává-li zvláštní právní předpis namísto státu někomu jinému způsobilost samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku státu, jedná tato osoba jako účastník.
§21 (1) Za právnickou osobu jedná
a) její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen, nebo
b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo
c) vedoucí jejího odštěpného závodu nebo vedoucí jiné její organizační složky, o níž zákon stanoví, že se zapisuje do obchodního rejstříku, jde-li o věci týkající se tohoto závodu (složky), nebo
d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
§21 (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.[55]
§21 (3) Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, jedná za ni nucený správce, který má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce pověřil; jinak se postupuje podle odstavců 1 a 2.
§21 (4) Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.
§21 (5) Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.
§21a (1) Za stát před soudem vystupuje
a) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu,[55a]
b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.
§21a (2) Vystupuje-li před soudem za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná před soudem jménem státu zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
§21a (3) Vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, jedná před soudem jménem státu vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu.
§21a (4) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
§21b (1) Za obec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn je zastupovat navenek, nebo jejich zaměstnanec, který tím byl touto osobou pověřen.
§21b (2) Ustanovení §21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
Fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupena svým zákonným zástupcem.
Vyžadují-li to okolnosti případu, může předseda senátu rozhodnout, že fyzická osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem, i když jde o věc, v níž by jinak mohla jednat samostatně.
§24 (1) Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Nejedná-li se o zastupování podle §26 nebo podle § 26a, může být zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.
§24 (2) Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, mohou účastníky zastupovat pouze fyzické osoby, které se prokáží platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení těchto utajovaných informací vydaným podle zvláštního právního předpisu[56], nebo které byly poučeny způsobem uvedeným v §40a odst. 1.
§25 (1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen "procesní plná moc").
§25 (2) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším zástupcem.
§25a (1) Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.[57] Notáři lze udělit pouze procesní plnou moc.
§25a (2) Notář je oprávněn dát se zastupovat jiným notářem a, s výjimkou případů, v nichž je zastoupení notářem podle tohoto zákona povinné, též notářským kandidátem nebo notářským koncipientem.
S výjimkou dovolání si účastník může zvolit zástupcem též patentového zástupce; patentový zástupce může účastníka zastupovat jen v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem.[57bx]
§26 (1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí obchodních, v řízení zastupovat účastníka, který je jejím členem.
§26 (2) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen "Úřad") může zastupovat účastníka v řízení ve věcech péče o nezletilé, o určení nebo změnu vyživovací povinnosti a v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení výživného, jde-li o věci se vztahem k cizině.
§26 (3) Ve věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního právního předpisu,[57c] k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana před takovou diskriminací.
§26 (4) Ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona, se účastník může dát zastupovat právnickou osobou, k jejímuž předmětu podnikání, popřípadě činnosti patří ochrana práv podle autorského zákona.
§26 (5) Převezme-li odborová organizace nebo Úřad anebo právnická osoba podle odstavce 3 nebo 4 zastoupení, jedná jejich jménem za zastoupeného osoba uvedená v §21.
§26a (1) V případech a za podmínek uvedených ve zvláštním právním předpise[55a] může být obec v řízení zastoupena státem, za nějž před soudem vystupuje úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
§26a (2) Při zastupování podle odstavce 1 lze státu udělit pouze procesní plnou moc.
§26a (3) Převezme-li stát zastoupení podle odstavce 1, jedná jménem státu za zastoupenou obec zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.
§27 (1) Účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Tento zástupce může jednat jedině osobně.
§27 (2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.
§28 (1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
§28 (2) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.
§28 (3) Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl plnou moc dosavadnímu zástupci.
§28 (4) Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu.
§28 (5) Ztratí-li zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká.
§28 (6) Nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.
§28a (1) Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.
§28a (2) Plná moc pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.
§29 (1) Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.
§29 (2) Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§21), je-li tu nebezpečí z prodlení.
§29 (3) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není zn