.jpg?ph=0bcc69b6a3)
rozvod a křesťanství
Biblický text: Marek 10,1-12
I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem. Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. Odpověděl jim: "Co vám ustanovil Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit."
Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření ,Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo'; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
V domě se ho učedníci znovu na tu věc ptali. I řekl jim: "Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství."
Římskokatolická církev považuje manželství za svátost doživotně (resp. do smrti manžela) zavazující a nezrušitelnou („co Bůh spojil,ať člověk nerozlučuje“; „dokud nás smrt nerozdělí“). Kanonické právo římskokatolické církve nezná proto rozvod v tom smyslu slova, v jakém existuje například v českém právu. Pokud používá slovo rozvod, má na mysli „odluku manželů“, což je defakto rozhodnutí příslušných církevních orgánů akceptující fakt, že manželé spolu nemohou ze závažných důvodů vést řádný manželský život, a přijímající a do jisté míry morálně ospravedlňující situaci, kdy si sezdaní dále vzájemně neplní své manželské povinnosti (obvykle to znamená, že žijí odděleně). Manželství však i nadále trvá a je (z hlediska římskokatolického kanonického práva) nepřekročitelnou překážkou novému sňatku.
Katolík, který se státně rozvedl, má před smrtí svého (dle státu bývalého a dle církve stávajícího) partnera v podstatě jen jedinou možnost, jak legitimně uzavřít (před svou církví) nový sňatek - může požádat o tzv. „zneplatnění manželství“, přesněji o „přezkoumání platnosti uzavřeného manželství“. Pokud církevní soud dospěje k závěru, že uzavření manželství nesplňovalo všechny náležitosti kanonického práva, může je prohlásit za neplatné. To pak ovšem neznamená rozvod či zrušení manželství, ale konstatování, že toto manželství bylo fiktivní, že ve skutečnosti nikdy neexistovalo. Takové soudní rozhodnutí ovšem nemá zpětně vliv na legitimitu dětí počatých v tomto fiktivním svazku, neboť byly počaty „v dobré víře“. K případu je třeba shodné rozhodnutí dvou instancí církevních tribunálů.
zdroj : wikipedia
Vliv katolické cirkve na množství rozvodů je velký. Tradiční katolické země mají nižšší míru rozvodovosti než země s "volnějším" náboženstvím. Je ale nutné říci, že se jedná o podporu setrvání ve svazku manželském svým způsobem po právní stránce, tj . umělou a že neřeší vztahy v manželství. Jak již proběhlo v novodobých dějinách katolickým zemí, tam kde došlo k "uvolnění" nasledovala prakticky vždy silná rozvodová vlna, kdy se právně rozpadla manželství která už dávno byla zcela nefuknkční a v řadě případů žili manželé odděleně.
poz.redakce