muž a jeho koníčky

koníčky, zájmy, co s tím ?    

Netolerovat, tolerovat či dokonce podporovat ? S mužem bez koníčků je nuda. Muž, který má koníčky, zas nebývá doma, co s tím ? Co je lepší a jak se tím vyrovnat, či co mám vlastně dělat? To je otázka, kterou řeší mnoho žen a je také  velikým zdrojem svárů a hádek. Pokusíme se Vám  nastínit  pohled z té druhé strany, ze strany muže....

Vzpomeňte si jaké to bylo, když jste se svým mužem, či přítelem, začala chodit. Vy jste měla svůj čas a on také. Oba jste měli svůj prostor  pro Svůj život. Nebyli jste spolu 24 hodin denně ( jako teď alespoň o víkendech), ale jen občas a byly  to rozhodně hezké chvíle. Stejně jako on viděl Vás vždy upravenou a  dobře naladěnou, neviděla jste vy jeho  ve chvílích,  kdy on chtěl být sám a nebo se svými přáteli.

Být mužem není jednoduché  stejně  tak, jako být ženou. Nechci a nebudu  se přít, kdo to má v životě těžší a  kdo ne. Jisté je, že každý potřebuje svůj prostor a  právo na únavu a být nespolečenský.

My  zastáváme poměrně  kontroverzní názor. Troška sobectví  je  občas prospěšná. Mějte  svůj  pro sebe a  také nechte  čas svému partneru. Nikdo nemá rád "stihačku"  za krkem a co bylo dříve milé se velice rychle může stát  přítěží.  

Koníčky k životu muže  prostě patří. To není souboj  mezi Vámi a  koníčkem. Koníček je prostě součást jeho života.  Buďte ráda  že je má, bez nich by to bylo daleko horší.

Jeden příběh který se skutečně stal, je možné  že jej a proč se tak stalo nepochopíte,  na tom není ale nic špatného, stejně jako  muži  nerozumí jednání žen, platí to i opačně...

Kamarád mého bratra  si chtěl koupit motocykl, byl student a do kapsy hluboko, a tak hledal inzerát až jeden našel... když přišel na adresu  otevřel mu starý  děda,který se belhal o holi ,a zavedl ho do garáže. V garáži stála stará JAWA 250  v té době už  věkem začínající veterán. Byla v lepším stavu než když vyjela s továrny, chrom se třpytil a klasická barva všech JAWácká   červená,  zářila jak nová. Starý pán kolem pajdal o hůlce,  občas smrkl do kapesníku, " víte já bych ji neprodal, ale manželka  nedá pokoj, že už na ní nejezdím a k čemu  nám ten krám bude, "  a jak tak pajdal kolem  ještě přinášel další a další  náhradní díly. Nakonec se dohodli a kamarád motocykl koupil, nic drahého to nebylo ani pro studenta. Na inspektorátu  už  zastupovala svého bývalého muže  jeho žena, vdova. Starý pán zemřel  ještě ten den co prodal svůj motocykl, život pro něj ztratil cenu. Svým způsobem byla ta motorka  jediná věc, přestože na ni už léta nejezdil, co ho držela při životě a údržba o ni  smyslem jeho života. Ten ztratil ten den a  už nemělo smysl  jit dál...

Ten příběh se skutečně stal, je to asi 25 let  a stále si ho pamatuji  .... neříkám že to pochopíte, stejně jako  muži nechápou ženy, ale  jsou věci co potřebujeme, jinak pro nás  hodně věcí ztrácí smysl, může to být cokoliv,  pro někoho čest, sláva, ale také vláčky, rybářský prut, či starý motocykl... teď řeknu  něco co se Vám nebude líbit, vždy to má totiž přednost před Vámi, VŽDY, vyjímky neexistují.

Nevyplatí se s tím prát ani soupeřit, vždy  to skončí špatně, možná že dosáhnete svého, ale  ten koho jste znala se změní, bude to někdo jiný a  i když pravděpodobně nezemře,  umře něco v něm a také ve vašem vztahu, prostě  tím okamžikem jste ho ztratila....