....majetkové vyrovnání...

Jsou příběhy, které píše sám život, protože, vymyslet je, je skutečně někdy nad lidské síly. Odešla jsem od manžela, neměla jsem nikoho a on asi také ne. Posledních pár let bylo peklo. Žárlivé scény, soukromí veškeré žádné, lustrace počítače, mobilu, při rozvodu jsem zjistila, že měl dokonce kompletně zkopírované mé pracovní diáře několik let zpět. K žárlení neměl žádný důvod, podnikám a v dnešní době udržet firmu nad vodou mě stálo hodně sil, na choutky bokem mě nezbyl ani čas ani chuť, navíc na zálety skutečně moc nejsem. Vypětí v práci a ještě scény doma, to prostě bylo už moc a tak jsem jednoho dne prostě odešla. Je to už více než rok. Dohodli jsme se na střídavé péči, manžel vypracoval asi třístránkový elaborát  o systému střídání, byl tak složitý, že ho soudkyně okamžitě smetla ze stolu, buď něco jednoduchého a okamžitě a nebo nic. Tak máme jednoduchý systém střídání po týdnech, ale bez kompromisu. V praxi to znamená, že když bych ráda vzala děti s sebou na dovolenou a nástup je v sobotu tak mi je dá stejně až v neděli, prostě truc…

Je toho víc, ale teď nemám chuť se o tom moc ani bavit. Majetek , to byl problém, samozřejmě. První představa byl rozvod dohodou, ale dohoda nebyla možná. Nakonec jsem už nechtěla čekat, jak se rozhodne, měl na to vice než ¾ roku neustálých změn a dohadování.  Podala jsem žádost o rozvod, za měsíc jsme stáli před soudem a byli jsme rozvedeni za 20 minut. Naštěstí se nechal zastupovat a jeho právník byl rozumný a udržel ho na uzdě. Nastoupilo další kolo jednání, majetek. Nebyli jsme žádní boháči, ale člověk někde bydlet taky musí. A tak tady byl byt v v paneláku a pozemek na rodinný dům. Samozřejmě peníze na účtech, respektive na jeho, Na mém toho nikdy moc nebylo a teď když jsem se musela trošku zařídit, bylo to ještě horší. Jak jsem odešla, a to s jednou taškou, byly okamžitě vyměněny zámky a do svého bytu jsem se už nedostala, ani ke svým věcem.

Dohodla jsem se s  jeho právníkem, že se sejdeme asi 14 dni po rozvodu a konečně snad uzavřeme dohodu o majetkovém vypořádání. Stálo mě to hodně nervů, už i příprava, nabídla jsem manželovi už před půl rokem, že nechci nic jiného než půlku odhadu za byt, vybaveni, včetně vestavěných skříní a uprav jádra, že nepočítám, a že pozemek můžeme rozdělit mezi děti, o tom nechtěl ani slyšet, nabídl mi, že mě vyplatí z pozemku asi za 1/10 jeho ceny. Nechtěla jsem nic jiného než půl ceny odhadu bytu, ani jeho peníze, vybavení nic. Nakonec nezbylo nic jiného než nechat udělat odhady na byt i pozemek….

Přišel den D a naše setkání u právníka. Se svým bývalým manželem jsem se potkala před parkovacím automatem, na pozdrav ani neodpověděl. V roztržitosti jsem si zapomněla peněženku, celé mě to vážně stálo dost nervů. Když jsem se ho slušně zeptala, jestli by mi nepůjčil 20Kč na parkování, sebral se šel k jinému parkovacímu automatu. Nevěděla jsem přesně, kde má jeho právník kancelář ani v jakém patře a nechtěla jsem to hledat, šla jsem tedy za svým bývalým mužem. Jak to zjistil, začal utíkat, vážně nevím co si mám o tom vše myslet, kdyby to nebylo tak k pláči, bylo by to spíše k smíchu. Setkali jsme se zase ve výtahu, nepadlo ani slovo. Nebýt jeho právníka začal by na mě řvát hned v prvních minutách, naštěstí   dokázal zvládnout jeho vášně. Když už to dospělo tak daleko, a o přepsání pozemku dětem nechtěl ani slyšet, tak jsem chtěla půlku odhadu i pozemku, ale stále ještě bez peněz na našem společném účtu a vybavení bytu. I přes snahy jeho právního zástupce udržet debatu na nějaké úrovni, jsem si  vyslechla něco o zlodějích, lhářích a děvkách.. Naštěstí byl jeho právník rozumný chlap a uznal že moje nabídka je více než akceptovatelná a snad se mu podařilo přesvědčit i mého bývalého manžela, snad, protože celá věc ještě není zcela uzavřená.

Teď by mi měl vyplatit ještě více, než jsem původně chtěla. Mohli jsme to celé uzavřít před půl rokem a v klidu.  Teď ho to stojí ještě více a navíc právní služby ,o které se zatím dělíme. Ale jednání  si teď bez pomoci právníka neumím ani představit, kde končí debata a dohoda nastupují právníci, jinak to asi v jistých případech snad ani jinak nejde. Když jsi v takových situacích a vidíš toho druhého jaké peklo ti je schopen udělat, jen aby se mstil za nějakou smyšlenou křivdu, nelituješ rozchodu ani rozvodu.  To jak přede mnou  utíkal  to asi jen tak nezapomenu.....

zdroje : blízké redakci