finanční vypořádaní

Vše je popsáno již v SJM nebo-li majetek .
pro úplnost přidáme ještě trochu obsáhlejší text, který tuhle velmi důležitou a neopomenutelnou problematiku shrnuje:

V případě rozvodu manželství zaniká společné jmění manželů okamžikem právní moci rozsudku o rozvodu. Souhrn věcí, které společné jmění tvořily, zde však nadále existuje a je třeba, aby došlo k jeho vypořádání. Občanský zákoník uvádí na prvním místě jako formu vypořádání společného jmění mezi manžely uzavření dohody. Tento způsob lze jen doporučit, protože dosažení rozhodnutí soudu a následná faktická realizace tohoto rozhodnutí, pokud není jednou ze stran plněno dobrovolně (například vyplacení finančního vypořádání) je časově i finančně náročné. Dohoda o vypořádání může být uzavřena také formou soudního smíru, který je schvalován soudem.

Pokud se bývalí manželé nejsou schopni dohodnout, provede na základě žaloby jednoho z nich vypořádání soud. Nárok na vypořádání se nepromlčuje, protože jde o otázku vlastnictví, které promlčení nepodléhá, z důvodu právní jistoty však občanský zákoník obsahuje nevyvratitelnou domněnku vypořádání, podle které nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných. Po uplynutí uvedené tříleté lhůty se již provedení vypořádání nemůže žádný z manželů účinně domáhat.

Pokud není dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavírána v rámci tzv. smluveného rozvodu, kdy je její předložení podmínkou pro tento způsob rozvodu, lze dohodu o vypořádání společného jmění manželů platně uzavřít až po právní moci rozsudku o rozvodu manželství.

Vypořádání společného jmění dohodou vychází z pravidel, která stanoví občanský zákoník. Tato pravidla jsou určující při vypořádání společného jmění manželů soudem, pro účastníky dohody nejsou závazná, ve většině případů se z nich však vychází i při jednání o uzavření dohody o vypořádání. Podle těchto pravidel platí, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Při vypořádání se přihlíží k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

Jak již bylo uvedeno, jestliže jsou bývalí manželé schopni se na vypořádání dohodnout, nejsou pro ně pravidla stanovená občanským zákoníkem závazná a vypořádání mohou provést zcela podle svého uvážení. Proto by bylo možné i takové vypořádání, že veškerý společný majetek připadne pouze jednomu z bývalých manželů. Je však třeba brát v úvahu ust. § 150 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena, což by bylo v případě, kdy by dohoda o vypořádání byla výrazně nerovnoměrná a jednomu z bývalých manželů by zůstal majetek a druhému pouze dluhy, které by neměl z čeho splácet.

Pokud jde o samotný obsah dohody, je třeba v ní dostatečně určitě uvést, komu které věci ze společného jmění připadají do výlučného vlastnictví. Předmětem vypořádání mohou být movité i nemovité věci, obchodní podíly, pohledávky za třetími osobami, úspory, ale i dluhy a závazky. Jak podrobný má být seznam movitých věcí, záleží na konkrétní situaci a na vůli účastníků dohody. Jestliže se vypořádávají věci, které ve většině zůstávají tomu z bývalých manželů, který je již má ve svém držení, např. když již bývalí manželé nebydlí společně a většinu věcí si již fakticky rozdělili, stačí uvádět v dohodě věci větší hodnoty, např. televizor, pračka, osobní automobil. V případě, že se vypořádávají věci, které bude jeden z bývalých manželů druhému po uzavření dohody vydávat, pak je na místě věci vypsat podrobně a také je přesně popsat, protože v případě sporu se věc musí jednoznačně identifikovat. V případě, že je předmětem dohody nemovitost, je nutné ji samozřejmě označit v souladu se zákonem č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky.

Dále se v dohodě vypořádávají závazky a pohledávky, které vznikly za trvání manželství. V dohodě se pak daná pohledávka nebo závazek specifikuje označením peněžního ústavu a smlouvy, kterou byl závazek převzat a uvede se zůstatek ke dni zániku společného jmění manželů, resp. ke dni uzavření dohody o vypořádání, a dále který z manželů je oprávněn plnění pohledávky přijmout (např. výplata stavebního spoření), nebo který z manželů se zavazuje doplatit určitý dluh (např. úvěr, půjčku, hypotéku).

V rámci dohody je také možné sjednat finanční dorovnání podílů. V tom případě je pak třeba ve smlouvě uvést přesně o jakou částku se jedná a v jakých termínech se ji jeden z účastníků dohody zavazuje druhému vyplatit.

V dohodě je také vhodné uvést tzv. generální klauzuli, která řeší, komu připadnou movité věci, které účastníci dohody opomněli v dohodě uvést (tato klauzule tak řeší i výše uvedený případ věcí, které již účastníci mají mezi sebou fyzicky rozděleny a nechtějí je podrobně v dohodě rozepisovat), nebo které by se snad ještě dodatečně objevily. Generální klauzule se nevztahuje na nemovité věci, protože dohody mezi manžely, pokud se týkají nemovitostí, nabývají účinnosti dnem vkladu do katastru nemovitostí. U nemovitostí, pokud by nebyly vypořádány do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, vznikne bývalým manželům podílové spoluvlastnictví, každému k jedné ideální polovině.

Zdroj: internet