deti bezzemci....

odešla jsem od manžela a  jsem v rozvodovém řízení, neodešla  jsem kvuli milenci, zádný vztah jsem neměla, prostě už to nešlo doma vydržet, stálé hádky a debaty o ničem. Nesměla jsem nikam, za vším něco bylo. Když jsem v práci  potřebovala dodělat nutně nějaký projekt, vymluvila jsem se na večerní kávu s kamarádkama, prostě ani  do práce jsem nesměla. Jednou pohár přetekl a  už toho bylo prostě dost. Našla jsem si byt k pronájmu, kousek od práce a ve stejné čtvrti, kde jsem před tím bydlela. Malé 1+1. Dohodli jsme se  na střídavé péči  o děti a  že se rozvedeme dohodou. Jen, že vyřešíme   náš majetek.  Začalo  pitvaní a smlouvání, to si ani nedovedeš představit. V našem společném bytu, která jsem  celý zařídila z našich pěněz, oba jsme byli  zaměstnaní a výdělečně činní  okamžitě vyměnil  zámek. Měsíc po  mém odchodu  už tam bydlela  jeho přítelkyně. Zabalil  mě jen mých pár osobních věcí. Ale o tom teď skutečně mluvit nechci. Máme spolu dvě děti, je jim necelých 10 let. Samozřejmě že mají své  osobní věci,  kolo, lyže, brusle  prostě mimo  oblečení převážně sportovní  věci, prostě  to co potřebuje k  životu  každý kluk či holka v  jejich věku. To co mě skutečně  dostalo a stále dostává je to, že jsem nikdy  nepovažovala  věci co jsem dětem koupila  za své, ale za jejich. Prostě  dostal si kolo a  tak si ho užij je tvé. Asi skutečně  nemožná úvaha. Většina věcí, samozřejmě včetně věcí dětí  zůstala  v našem dřív  společném bytě.  A tak teď pokud se  chce náš kluk projet na kole a má tu smůlu, že je u maminky tak je bez kola. Ani si ho nemůže ke mě vzít, rozumíš tomu ? Já ne. Nikdy jsem naše děti v ničem neomezovala, mají  samozřejmě  klíče od mého bytu u sebe  i když jsou u táty, nikdo nikdy neví co se můža stát a  tak ať  mají kam jít, kdyby se něco stalo. Od  našeho bytu je samozřejmě musí  odevzdat  před odchodem  ke mě....

Víš myslela jsem, že se dohodneme